Test přijímače Etón E1
autor: Karel Honzík, CS DX klub

Přenosný přijímač E1 americké firmy Etón nese hrdé firemní označení „vlajková loď“. Kromě toho, že vede řadu přenosných přijímačů Etónu, drží také jeden rekord v celosvětové historii výroby přijímačů: od oznámení jeho výroby do okamžiku, kdy spatřil světlo světa na pultech obchodů, oplynula rekordní doba - 10 let! Ale čekání se vyplatilo: je to výborný přijímač.

Design přijímače Etón E1 se příliš neliší od jeho prototypu Grundig Satellit 900. Za 10 let ale technika pokročila a tak vnitřní uspořádání přijímače je na modernější úrovni, než jak byl původně navržen. Éra velkých přenosných přijímačů Satellit už ale skončila a tak i když se o E1 píše jako o velkém přijímači nebo největším z řady Etónu, je to pravda jen částečná. Po vybalení z krabice držíme v ruce přístroj sympatických rozměrů 33 x 18 x 6 cm. Váha 2 kg je k jeho velikosti přiměřená. Přijímač se tak pohybuje na hranici mezi přenosným a stolním (domácím) zařízením. Je to vyvážený balanc: přístroj se ještě nechá přenášet a přesto už se svými vlastnostmi blíží kvalitám seriózních komunikačních přijímačů.

Přijímač zapneme. Podlouhlé vroubkované tlačítko s nápisem POWER v pravém horním rohu nepřehlédneme. Pomocí tlačítek kolem displeje vybereme kmitočtové pásmo a vysílací režim. Ladit budeme buď velkým knoflíkem TUNING nebo dlouhým kolébkovým přepínačem SELECT. Zakrátko zjistíme, že potřebujeme nastavit některé další parametry v položkách menu a tam už si raději vezmeme k ruce příručku.

Při prvním nenáročném prolaďování pásem bez příručky zjistíme, že např. v pásmu středních nebo dlouhých vln, kde obvykle nevytahujeme prutovou anténu, přijímač sice hraje, ale když se dotkneme konce zasunutého prutu, signál značně zesílí. Čím to je? Poslušný uživatel, který pamatuje na slova výrobce, aby si před použitím prostudoval návod, se mezitím už dozvěděl odpověď na tuto otázku. Je překvapivá: přijímač nemá vnitřní feritovou anténu! Popravdě řečeno, píše se to tam ve smyslu, že prutová anténa funguje pro všechny rozsahy - tedy i pro SV a DV. Kdo tedy rád při příjmu SV a DV otáčel přijímačem podle směru vysílače (a někdy to je nezbytné a je to základní výhoda feritu), bude teď odkázán na směrování prutu, které není tak jednoznačné.

Přijímač pracuje v kmitočtovém pásmu od 100 kHz do 30 MHz bez přerušení. Dále má volitelná dvě pásma FM: 76 - 90 MHz a 87 - 108 MHz (bez RDS). Uživateli dává možnost příjmu v režimech AM, SSB (volitelně LSB nebo USB), CW a FM-stereo. Důležitý údaj o selektivitě obsahuje tři MF filtry: 2,3 / 4,0 / 7,0 kHz. Přijímač má dvojí směšování. Citlivost a odolnost vůči silným signálům jsou výborné a budou ještě dostatečně vychváleny v dalším průběhu testu. Synchrodetektor pro pásma AM (volitelně i pro LSB a USB) pracuje výborně, rychle a spolehlivě a podle většiny ohlasů předčí výborný synchrodetektor japonského přijímače SONY ICF-2001D (2010), který se těší obdivu už 20 let a až do této doby nebyl překonán. Funkce PBT (Passband Tuning), která se téměř výlučně objevuje jen u stolních komunikačních přijímačů, umožňuje posunout užitečný signál z dosahu rušení. Rozsah PBT je +/- 2 kHz v krocích po 100 Hz.

Přijímač, který měl autor tohoto testu k dispozici, zapůjčila pražská firma DD AMTEK. Přístroj byl podroben zkouškám svých schopností jak v podmínkách pod střechou, tak i ve volné přírodě s příslušnými anténami. Dále byl porovnáván s přenosným přijímačem Grundig Satellit 700, který je možné zařadit do stejné kategorie. Porovnáván byl také se stolním komunikačním přijímačem AOR AR7030, který patří do vyšší kategorie a jeho cena je proti E1 dvojnásobná. Při zkouškách byly nastaveny obvyklé provozní podmínky v interiéru s venkovní a vnitřní anténou a v exteriéru s různými délkami antén. Laboratorní testy nebo proměřování jednotlivých parametrů přístroji na amatérské úrovni nebylo prováděno.

Mnohdy se zdá, že výrobci přijímačů neberou ohled na to, co by potřebovali náročnější posluchači nebo DXeři. To už u přijímače E1 neplatí. Není to sice komunikační přijímač, ale je schopen udělat mnohem víc práce, než jen zajistit běžný poslech rozhlasových programů. Už jen ony tři MF filtry umožňují uspokojit posluchače silných signálů bez postranního rušení (7 kHz), dobře zpracovat středně rušené signály (4 kHz), a zajistit skutečně výběrový příjem obtížných signálů včetně amatérských SSB stanic, využití DX techniky ECSS apod. (2,3 kHz). Přestože jsou filtry již výrobcem určeny pro jednotlivé druhy provozu (při zvolení provozu se zapojí příslušný filtr), nechá se filtr ručně změnit za jiný. Selektivita SSB může být navíc vylepšena zařazením funkce „Enhanced SSB“ (Zlepšené SSB), kdy se o dalších 30 dB potlačí nežádoucí signály přicházející z okolních kmitočtů. Funkce automatického řízení zisku (AGC) má tři polohy: pomalé, rychlé a automatické. Vypnout se nedá, což může někdo považovat za minus. Zesilovač se ziskem 10 dB se aktivuje tlačítkem DX na předním panelu a přispívá k lepší slyšitelnosti slabých stanic. Jeho použití je ale třeba citlivě zvažovat, protože může naopak příjem znehodnotit. Např. ve večerních nebo nočních hodinách, kdy jsou signály stanic na pásmech silné, dochází k zahlcení přijímače. Na jediném kmitočtu je sice slyšet mnoho nových stanic, ale žádná z nich tam nepatří... Zajímavým prvkem je grafické znázornění skvelče pod S-metrem, takzvaný vizuální ohlas, který zlepšuje přehlednost užívání této funkce.

Ladicí krok může být nastaven na hodnoty 10 Hz, 100 Hz, 1 kHz (10 Hz a 1 kHz v režimu SSB). Podle zvoleného ladicího kroku se řídí způsob přímého zadávání kmitočtu klávesnicí.

Pamětí má přijímač požehnaně. Je jich rovných 1700. Prvních 500 je rozděleno do skupin po deseti. Na displeji se zobrazí vždy jedna skupina, ze které si uživatel vybere požadovanou paměť. Zbývajících 1200 pamětí má neobvyklé poslání: jsou rozděleny podle zemí. 1100 pamětí je použito pro označené země, každá země má 10 pamětí. Zbývajících 90 pamětí si určí uživatel podle své vlastní volby. Je třeba dodat, že většina pamětí jednotlivých zemí není předem obsazeny a označena, uživatel si je doplňuje a označuje popisem sám (14 alfanumerických znaků) a může si provádět i změny v označení zemí (to bude vhodné u již neexistující Jugoslávie, která tam stále je, na rozdíl od dnešních samostatných států, z nichž tam není patrně ani jeden...). Při skenování pamětí mohou být prohlíženy buď všechny anebo jen paměti označené popisem.

Praktické výsledky v provozu

Přijímač E1 byl porovnáván v příjmových podmínkách „pod střechou“ s přijímačem Grundig Satellit 700 (dále jen GS700). Oba přijímače pracovaly jen na vlastní prutové antény. Pokud jde o citlivost, byly u referenčního přijímače označeny dosažené výsledky číslem 10 a od toho byly odvozeny výsledky přijímače E1. Uprostřed pásma DV dostal E1 známku 7. Na SV to byla na začátku pásma známka 10, uprostřed 9 a na horním konci 9. Na KV, kde byla citlivost srovnávána v pásmech 13, 19, 49, 60 a 90 metrů, dostal přijímač E1 ve všech pásmech známku 10, tzn. že citlivost obou přijímačů je na KV totožná. Velmi příjemně působilo zpracování SSB signálů na KV. Nechají se jemně vyladit (bez skoků a „umlčovače“ jak je tomu u GS700), čitelnost je výborná a celkový dojem např. z poslechu amatérských stanic je velmi dobrý. Na obtížných místech KV, kde je užitečný signál rušen z boků jinými stanicemi, je možné pomocí synchrodetektoru, úzkého filtru, LSB/USB a případně i PBT vytáhnout signál z rušení a značně zlepšit jeho kvalitu. Synchrodetektor velmi rychle reaguje, zavěsí se na nosnou vlnu požadovaného vysílače a celkově pročistí zvuk přijímané stanice. Jako příklad je možné uvést příjem indické stanice AIR Delhi v obtížném pásmu 90 metrů na 3365 kHz. Z původně zcela zarušeného signálu, kde bylo možné jen v náznacích tušit, že tam je nějaká rozhlasová stanice, se stal čistý, zcela srozumitelný signál. Bylo třeba zapnout úzký filtr 2,3 kHz, synchrodetektor, nastavit LSB a PBT na hodnotu -1.0. Běžný přijímač by takové místo přejel bez povšimnutí...

V pásmu VKV/FM byla citlivost stejná (10), pokud jde o odolnost vůči silným místním signálům, tady se E1 ukázal odolnější a vysloužil si známku 12! Překvapila selektivita E1 v tomto pásmu. Přestože jsou v přijímači GS700 zabudovány úzké MF filtry 110 kHz, neprojevoval se mezi oběma přístroji velký rozdíl. Pomohla také možnost jemného odladění E1 v krocích po 20 kHz. Tak např. signál poměrně silného bavorského vysílače na 106.9 MHz je rušen velmi silným vysílačem ČRo na 106.7 MHz. Filtry GS700 (110 kHz) si s tím poradí a přijímač může být naladěn přesně na 106.90 MHz. S napětím tedy bylo očekáváno, jak bude signál vypadat na E1. Při naladění na 106.90 MHz silný český vysílač středně rušil, ale po odladění o pouhých 20 kHz na 106.92 MHz už byl i na E1 signál stejně čistý jako na GS700. Odolnost byla u E1 zjištěna lepší než u GS700. V prostředí několika blízkých lokálních vysílačů (1 kW ve vzdálenostech 2 - 5 km) se při přímé viditelnosti objevuje u GS700 několik „zdvojených“ signálů, kdy jsou na jednom kmitočtu slyšet dva programy. To se u E1 neprojevilo. Tak např. na 98.0 MHz je na GS700 slyšet ČRo 1 + BBC, na přijímači E1 jen ČRo. Kolem a nad 106 MHz se u GS700 objevuje široké spektrum signálu vysílače FM Plus 106.1 MHz, u přijímače E1 se toto neprojevuje, navíc je na 105.5 MHz slyšet Evropa 2, zatímco na GS700 okupuje tento kmitočet parazitní signál místního FM Plus. V pásmu FM má přijímač E1 velmi pěkný zvuk, zvlášť ve sluchátkách.

Po testech pod střechou čekal přijímač výjezd do přírody, kde není elektromagnetické rušení a je možné připojit různé antény. Testy proběhly v odpoledních a podvečerních hodinách. Původně se očekávalo, že testy budou delší a že bude nutné jednotlivě zapisovat chování přijímače po připojení antén o různých délkách. Pak se ale ukázalo, že E1 si troufne rovnou na tu nejdelší z nich, která měla 100 metrů. Jak v pásmu DV, SV, tak i na KV pracoval přijímač s touto velmi dlouhou anténou bez problémů. V pásmu 60 metrů bylo odpoledne slyšet velké množství stanic z východu (Indie, Čína apod.), vše velmi pěkně, zvlášť když byla možnost zúžit pásmo filtrem 2,3 kHz. Také v pásmu 90 metrů se přijímač choval ukázkově a o nějakém zahlcení se nedalo hovořit. Při porovnání s komunikačním přijímačem AOR AR7030 si vedl i v těchto polních podmínkách velmi dobře, byly patrné jen malé rozdíly v citlivosti, selektivitě a odolnosti. Je samozřejmě otázka, co by tak dlouhá anténa udělala s přijímačem v noci, ale jistě by pomohl kvalitní preselektor. V každém případě je zjištění, že přijímač si poradí se stometrovou anténou, velmi dobrá zpráva!

Na tomto místě se naskýtá otázka, jestli je ještě nutné dál něco o tomto přijímači psát. Každému čtenáři už musí být jasné, že se jedná o velmi dobré a kvalitní rádio. Jestli má nějaké mouchy nebo nedostatky, tak nejsou podstatné a kdo se rozhodl pořídit si přijímač v ceně kolem 15 000 Kč, nemá patrně, při vědomí výsledků těchto testů, mezi současnými novými modely jinou volbu.

Firma DD AMTEK nabízí tento přijímač za 16 590 Kč.